Vyhledat na webu

Ohlédnutí za vystoupením v DVTV. Má Václav Klaus právo nenosit roušku?

Bývalý prezident Václav Klaus jako jeden z mála hlasitých zástupců elity českého národa, do níž nepochybně patří díky svým individuálním vlastnostem a profesionálním kvalitám, otevřeně, soustavně a nebojácně sděluje nekonformní názory v kontrastu s pandemickým Covidovým diskursem současnosti. S Václavem Klausem můžeme či nemusíme souhlasit, nicméně polemice a diskusi bychom neměli bránit. Svobodu slova a prostor pro odlišné názory musíme dokonce už zase hájit a za obojí bojovat, jak nám naznačuje ve společnosti opačný a zhoubný trend, kdy po více než 30 letech opět žijeme v době umlčování neoficiálních a odlišných názorů a veřejného pranýřování jejich autorů.

Ti, kteří myslí jinak, získávají ponižující nálepku konspirátora, dezinformátora a kdovíkoho ještě. Slétají se na ně v rozličných zejména internetových textových teritoriích různí verbální supi, aby takové drzouny uklovali, zřejmě si sami nejisti nosností vlastních tezí, přičemž ty odlišné umlčují svými výpady, aby vyčnívala jediná, tedy jejich pravda. Nevědí, že je důležité naslouchat různým názorům, vážit si příležitostí k diskuzi a nikoliv je podceňovat či dokonce znevažovat, nevědí, že právě kritické hlasy mohou přispívat ke společnému tříbení myšlenek, které nás mohou jako společnost posouvat kupředu. Pochlebování, mlčení a přikyvování jsme si před více než 30 lety užili dost, víme, jak se lidem žilo a jak to také dopadlo.

K zamyšlení máme, čeho chtěl docílit moderátor DVTV Martin Veselovský v nedávném rozhovoru s Václavem Klausem na téma Covidu a nenošení roušky, zdali to byla snaha dobrat se podstaty věci, proč se Václav Klaus chová tak či onak nebo zdali bylo zájmem nachytat Václava Klause na švestkách a usvědčit ho, že nenošením roušky a s tím spojenými postoji roznáší nemoc a jeho chování je tudíž pro společnost špatné. Vedení rozhovoru směřovalo spíše k povrchní konfrontaci a mohlo působit jako na pranýři z komunistických let, soudruhu, ty zlobíš a straně neděláš dobré jméno, svým nezodpovědným chováním zatěžuješ náš zdravotnický systém, protože nenosíš roušku a až dostaneš Covid, tak budeš žádat zdravotnickou péči na úkor těch, co roušku nosí. Tak to tedy ne, soudruhu, to trpět nebudeme.

V diskuzi bylo opomenuto několik faktů. Například významný detail, že Václav Klaus přestože je představitel elity národa, již není zástupcem výkonné moci ve státě, a tudíž nemusí být vzorem, chodící reklamou aktuálních nařízení současných členů vlády. Václav Klaus s nimi nemusí souhlasit, o nařízeních může mít pochybnosti a má k tomu celou řadu důvodů, během 10 měsíců k tématu Covidu-19 napsal dvě knihy. Václav Klaus nemusí kázat vodu a pít víno, jak to dělají dnešní politici, kteří opatření nařizují a sami je nedodržují. Koneckonců jaké důvody k porušování svých nařízení mají tito představitelé výkonu moci, když s nimi v principu při jejich schvalování souhlasí nebo je dokonce zavádějí a přitom je vzápětí porušují? Mají ve skrytu duše na tuto problematiku stejný názor, jak ho prezentuje Václav Klaus, jen se ho neodvažují vyslovovat otevřeně?

Václav Klaus je v pozici, že může přemýšlet bez stranických závazků, není svázán populistickými kroky do dalších voleb, a proto své úvahy dává najevo tak, jak to dělá včetně nonverbální roviny. Díky tomu, že patří k elitě národa, lidé mohou jeho úvahy a postoje na rozdíl od nesčetného štěkání davu na sociálních sítích považovat za relevantní příspěvky do diskuze, přičemž to nemusí znamenat, že by měli automaticky porušovat nařízená opatření, například nenosit roušku. Kromě přirozených výjimek v každé společnosti lidé zpravidla nejsou neohleduplní a nemají důvod stresovat například v obchodech ty z Covidu vystrašené. Je rovněž zřejmé, že Václav Klaus není anarchista s nejasnou minulostí, neřízená střela s nejasnými zájmy a svými současnými postoji nás tudíž nutně nemusí nabádat k nepředvídatelné fyzické činnosti nenošení roušky, z jeho strany primárně může jít především o pobídku k samostatnému uvažování a hledání odpovědí na tisíce otázek, které nám pandemická koronakrize přináší. O jakou nemoc jde? Jsou opatření účinná? Jak se dnes k sobě lidé chovají? Jaké máme priority? Jak se k sobě chovají jednotlivé státy? K přemýšlení máme mnoho. Hlavně to, že už nejsme rodina. Ta se během korony vypařila.

V praxi sledujeme její zbytky, v záběrech kamer vidíme setkání starých zarouškovaných lidí a jejich nejbližších, dětí a vnoučat, jak se v mobilních kontejnerech se dvěma samostatnými vchody před budovami sociálních zařízení vítají a zdraví v místnosti přes plexisklo. Depresivní pohled v budoucnu možná povede ke sníženému zájmu o tyto služby, kdo by chtěl dožít svůj život v naprosté izolaci a takto i zemřít. Nebo smíšené česko slovenské rodiny, zcela jsou opomíjeny, kvůli opatřením na hranicích se od počátku loňského března do konce letošního ledna neviděly 33 týdnů. Tři měsíce na jaře a od poloviny září včetně vánočních svátků a nového roku dalších pět, celkem tedy osm měsíců. Kolik takových rodin na obou stranách hranic máme, desítky tisíc? Nebo více? Co jiné hranice?

Na těch česko slovenských, doba pokročila, se rodiny už mohou vidět, ale jedině s PCR testy. Zaplatit si za to, že uvidím manželku, manžela, partnera, partnerku, rodiče, děti, vnoučata. S byrokratickými procedurami hlášení na hranicích. Pravidelně s každou návštěvou. Na to má sílu nebo peníze na testy málokdo. Rodiny nejsou spolu, některé jeden víkend za měsíc, jiné méně, jednou za půl roku nebo vůbec. Pokud jsou pozitivní, jedno jestli falešně či doopravdy, nemohou se vidět vůbec. Nemohou být spolu. Nemohou se o sebe navzájem postarat. Paradoxně, když jsou skutečně nemocní, lidé zůstávají o samotě. Mají zákaz překročit hranice. Politici svévolně zrušili Schengen a s ním i rodiny. Po republice si ale lidé chodí křížem krážem, jak je napadne a domů mohou bez testu. Představte si, že byste se při každém návratu domů i odchodu z domu testovali. Tak to musejí dělat ti, kteří za rodinami překračují hranice, přestože opatření v jednotlivých zemích jsou víceméně podobná a domů by i oni přijeli třeba svým izolovaným autem. Rozebrat jejich zoufalou situaci je ale na jinou kapitolu.

V rozhovoru s Václavem Klausem moderátor DVTV v černé roušce s tmavým pozadím v obličeji bez mimiky se zvýšeným obočím a udivenýma očima přikládá pod kotel deprese a řeší, zdali je účinnější rouška nebo respirátor, zdali tomu Václav Klaus rozumí a podotýká, že Václav Klaus jako bezpříznakově nemocný a bez roušky může kohokoliv nakazit. Bezpříznakově nemocný. Těžko říct. Možná jak kde. Biolog Omar Šerý před Vánoci při testování výskytu vzorku Covidu na brněnské poště, kam během dne přišlo 2 600 lidí, na dotykových displejích, tužkách, madlech a kdoví kde ještě nenašel jediný vir. Moderátorova narážka, zdali si Václav Klaus v autě zapíná bezpečnostní pás, když nenosí ani roušku, je průhledným vyjádřením manipulativního vedení rozhovoru a příkladem podsouvání pochybných úvah včetně prozrazení, kam chce moderátor svého hosta zatlačit, jakou mu dát nálepku. Přece i pás má svá úskalí. Nic není černé a bílé, srovnání pokulhává. Není to ani vtipné.

Václav Klaus věkem náleží do rizikové skupiny, uvažováním i fyzickým vzhledem však tomu rozhodně neodpovídá. V rozumné společnosti, která si váží nejstarších s jejich životními zkušenostmi, by měl být respektovaným vůdčím mudrcem své tlupy jako kdysi za starých časů. Dnes je naopak mladšími ponižován. Přitom kdo se problematice Covidu-19 alespoň trochu věnuje, musí vědět, že se na světě zrodily řady studií, dokonce meta studie, které říkají pravý opak od oficiálních tvrzení, například že bezpříznakový člověk nemůže být infekční. Možná ano, možná ne. Odborných prací jsou stovky a tisíce, mají různé výstupy, a jak v diskuzi uvedl i Václav Klaus, mohli by s moderátorem s nimi proti sobě šermovat donekonečna.

Je tedy potřebné přemýšlet o obou stranách mince a nikoliv nahlížet na jakákoliv data prvoplánově, například na skutečnost, že od půlky října do začátku prosince umřelo více lidí než v předchozích čtyřech letech. 14 tisíc lidí navíc. Jistě kvůli Covidu. Těžko proti tomu argumentovat, pokud nejsou provedeny pitvy, nevíme, na co lidé umřeli. Pitvy se však zřejmě nerealizují, prostor zůstane pro spekulace. Kdo ví, zda na co lidé umřeli. Na Covid? Na opatření proti Covidu? Sebevraždy? Stres, zanedbanou imunitu či u jiných nemocí opomíjenou péči? Nechodí lidé k lékaři s jinými závažnými nemocemi kvůli strachu před Covidem? Otázka na příčinu zvýšené křivky úmrtí je nevhodně položená a nijak rozebraná. Zatímco Klaus řeční na demonstraci, v nemocnicích umírají lidé, přidává moderátor stížnost jednoho z lékařů. I zde však zůstalo jen u povrchního nálepkování. Jestli mohou mít demonstrace nějaký význam a vliv na naše životy, zdali budeme umírat méně bez demonstrací nebo s demonstracemi, které chtějí dosáhnout nějakých změn ve společnosti, jsme se nedozvěděli. 

Na závěr rozhovoru se Martin Veselovský ptá, pokud dostanete Covid-19, očekáváte péči hrazenou ze zdravotního pojištění? Definitivní nevzdělaná rána pod pás mudrcovi na závěr. Chtěl moderátor vyslovit, že Václav Klaus by neměl nárokovat zdravotní péči, protože nenosí roušku? Pak je třeba upozornit i na opačný pohled. Václav Klaus podle toho, jaká měl zaměstnání a povolání a jak byl aktivní ve volném čase, v přednáškové a tvůrčí činnosti, platil zřejmě nemalé zdravotní a sociální dávky. Krom toho se ti, kteří Václava Klause neznají, při letmém pohledu na jeho fyzický vzhled mohou rovněž domnívat, že během svého života asi nijak extrémně nezatěžoval zdravotnický systém, že jde spíše o člověka, který se po celý život staral a dosud stará o své zdraví, díky čemuž zvyšoval svou imunitu, která u Covidu sehrává naprosto zásadní roli. Posilování imunity, snižování nadváhy a dobrá zdravotní kondice je hlavní a aktivní zbraní proti Covidu, rouška pouze pasivní ochranou, jestli a jak funguje, vidíme v praxi.

O Václavu Klausovi se říká, že je pracovitý a sportuje. Lyžuje, hraje tenis, stravuje se zdravě, neholduje alkoholu, zřejmě nekouří a svůj mozek namáhá i ve vyšším věku. Nepodléhá davové psychóze a stresu, nebojí se nemocí. Tím vším posiluje svou imunitu. Imunita, primární ochrana proti Covidu, toto je důležité připomínat, k lidem potřebné informace nepřicházejí ani po 11 měsících koronačasu. Každé kilo nadváhy směrem dolů významně pomůže, snižování cukru v krvi nebo tlaku. Jaké překvapení! Náš zaslepený přístup k věci narušuje Václav Klaus tím, že o věcech uvažuje a demonstrativně jen tak napůl nebo vůbec nenosí roušku. Ano, tím nás zneklidňuje, vede nás k samostatnému uvažování.

Václav Klaus tím jak žije, se chová se zodpovědně k sobě i ke svému okolí, proto si může dovolit pochybovat o účinnosti roušky jakožto primárního opatření. Pranýřovat Václava Klause a dávat mu pokuty vzhledem ke všemu výše uvedenému, je neomalenost. Na rozdíl od rouškařů, kteří se bojí Covidu, ale nebojí se ze supermarketů tahat plné vozíky nezdravého jídla a sladkých limonád a nebojí se doma přežírat, ležet u televize (v níž kuchaři s redaktory od brzkého rána do pozdního večera vaří nezdravá jídla), ve velkém konzumovat alkohol, kouřit, nesportovat, nestarat se o své zdraví a imunitu. Obézní a jinak nemocní lidé vlastní zásluhou, z vlastního přičinění, kteří si myslí, že se jim o imunitu a ochranu před Covidem nebo jinými viry postará výhradně zdravotnický systém a klidně do něj naráz všichni zalehnou, až to budou potřebovat a že budou nesmrtelní, když si nasadí roušku, jsou nejspíš na omylu.

Nikdo nepochybuje o tom, že Covid není nachlazení, že je to nebezpečná nemoc. Stejně tak ale i rakovina, obezita, cukrovka, hypertenze, srdeční nemoci nebo záněty. Čeho se bát více? Covidu nebo jiných nemocí? Václava Klause bez roušky nebo nezodpovědných lidí, kteří nedbají o své zdraví a ohrožují tím nejen sebe, ale i druhé, třeba už jenom tím, že bude v nemocnicích zbytečně plno? Kdo je tady dezinformátor?

Podělte se o Modrého jelena

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

dva × čtyři =